Kolenní kloub patří mezi tzv. inkongruentní klouby (styčné plochy stehenní a holenní kosti do sebe nezapadají), kloub je tedy fixován jen pomocí vazů. Hlavním stabilizátorem kolene v předozadním směru je přední zkřížený vaz. Při nárazovém přetížení nebo degeneraci (u starších pacientů) tohoto vazu může dojít k jeho poškození – ruptuře.

Jedná se o velmi časté onemocnění, postihující psy všech plemen i věkových kategorií. Příčinou přetržení vazu je ve většině případů úraz či chronické onemocnění. Pacient reaguje na tento typ poranění velmi bolestivě, a má tendenci postiženou končetinu odlehčovat.

Jak poraněný zkřížený vaz rozpoznat a léčit

Diagnostika ruptury předního zkříženého vazu spočívá v ortopedickém vyšetření, při kterém je vybaven tzv. zásuvkový příznak a tibiální kompresní test, jež vypovídá o nestabilitě kolene. K doplnění diagnózy a vyšetření kostního podkladu se používá RTG. Léčba ruptury předního zkříženého vazu je chirurgická. Existuje celá řada popsaných stabilizačních metod, které se používají dle individuálních potřeb zvířete.

Metody léčby

Na naší klinice provádíme operace kolene metodou TPLO, CCWO a TTA.

TPLO (z angl. Tibial Plateau Leveling Osteotomy)

Jedná se o momentálně nejpoužívanější metodu v léčbě onemocnění předního zkříženého vazu. TPLO dle aktuálních informací poskytuje velmi dobré dlouhodobé výsledky z hlediska stability kolene a nízkého rizika rozvoje degenerativních změn. V principu se jedná o polokruhovité naříznutí holenní kosti pomocí speciální pily, rotaci odříznutého fragmentu a stabilizaci pomocí ploténky a šroubů. Zákrok vyžaduje precizní předoperační plánování tak, aby byla rotace fragmentu provedena o přesně definovaný posun. Cílem je redukce náklonu tibiálního plató (pomyslná rovina holenní kosti), což pacientovi umožní normální chůzi bez toho, aniž by došlo k přímé náhradě předního zkříženého vazu.

Předoperační plánování – TPLO.

Pooperační RTG snímek – TPLO.

CCWO (z angl. Cranial Closing Wedge Osteotomy)

Metodu closing wedge aktuálně využíváme zejména u malých plemen psů. Jak už název napovídá, jedná se o operaci, při které z holenní kosti odstraníme malý klínek kosti a fragmenty pak spojíme pomocí cerkláže a osteosyntetické ploténky. Princem je podobně jako v případě TPLO změna náklonu tibiálního plató, čímž je dosaženo stability kolene v předozadním směru.

Předoperační plánování – CCWO

Pooperační snímek – CCWO

TTA (z angl. Tibial Tuberosity Advancement)

Při operaci TTA dochází během zákroku k posunu části holenní kosti a čéškového vazu směrem dopředu. V této pozici je pak kostní fragment trvale zafixován pomocí titanových implantátů a šroubů. Následkem je neutralizace střižných sil vznikajících při každém došlápnutí zvířete pomocí opory čéškového vazu a čtyřhlavého stehenního svalu.

Průběh operace a pooperační RTG – TTA

Důležitost včasné diagnostiky

V případech výskytu kulhání na pánevní končetinu doporučujeme vždy návštěvu veterinárního lékaře. Následky neřešené ruptury zkříženého vazu představují poranění menisku a vznik artrózy. Obecně platí, že čím dříve je tento typ onemocnění diagnostikován a řešen, tím je prognosticky optimističtější z hlediska doby rekonvalescence a omezení rozvoje nevratných změn v kloubu.

Text: MVDr. Daniel Tomala

Článek Ruptura předního zkříženého vazu: TPLO, CCWO, TTA se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

V prvním dílu z chystaného seriálu si povíme více o tom, co vše se skrývá pod pojmem základní ortopedické vyšetření. To v naší ordinaci provádíme vždy s individuálním přístupem ke každému zvířeti, a i když by možná náš pacient, borderkolie Aiko, nesouhlasil, není vyšetření nikterak bolestivé

Kdy vlastně začít uvažovat o návštěvě veterináře, zaměřeného na ortopedii? Jednoznačně, pokud váš zvířecí kamarád utrpí nějaký úraz, případně, když začne viditelně kulhat nebo si u něj všimnete jiných pohybových problémů, jako je chůze po schodech nebo obtíže při vstávání z pelíšku. Na škodu tomu ale není ani v případě prevence, kdy máte doma pejska v zátěži a žádné objektivní potíže u něj nepozorujete. Některá onemocnění mohou mít plíživý charakter nebo nevýrazný klinický obraz a tyto je vhodné, například u psů sportovců, odhalit a řešit včas, aby nadměrnou zátěží nedocházelo ke zhoršení problému, případně k nevratným změnám.

Ortopedické vyšetření obvykle zahajujeme pohledem (možný stupeň kulhání) a pohmatem (kvalita osvalení končetiny, svalový tonus). Prohmatáním se zaměřujeme zejména na rozsah pohybu jednotlivých kloubů, který nám dokáže napovědět, zda nejsou rozvinuty známky onemocnění limitující pohyblivost kloubů (např. artróza).

Končetiny vyšetřujeme vždy v páru, abychom byli schopni porovnat rozsah případných nedostatků na nemocné končetině, tedy obě přední nebo obě zadní. Vyšetření hrudních končetin provádíme ve většině případů ve stoje nebo v sedě, v případě zadních končetin je např. kolenní kloub lepší vyšetřovat v leže na boku.

Kromě rozsahu pohybu kloubů si u vyšetření pomáháme dalšími specifickými testy, které nám mohou dát podrobnější informaci například o volnosti (tzv. laxitě) kloubu při onemocnění kyčlí nebo poranění vazů.

Jedním z dalších testů, který je součástí ortopedického vyšetření, je vyšetření pomocí neurologického kladívka, které slouží k vybavení spinálních reflexů. Testujeme s ním správnou funkci nervů, může nám pomoci odhalit například onemocnění míchy. Platí, že ne každý pes, který kulhá nebo je bolestivý na končetinu, má totiž výhradně ortopedický problém.

Ortopedické vyšetření dále podle potřeby doplňujeme vyšetřeními za pomoci přístrojů, jako jsou RTG, sono nebo požádáme o spolupráci pracoviště, kde provedou CT vyšetření. O tom si ale více povíme v dalším samostatném článku.

Text: MVDr. Daniel Tomala

Článek Ortopedické vyšetření – co čeká vašeho pejska? se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Osteoartróza nebo také artróza je jedním z nejčastějších onemocnění kloubů, se kterými se v praxi malých zvířat setkáváme. Jedná se o poruchu obnovy – opotřebení kloubní chrupavky a přilehlých struktur kloubů, což vede k jejich poškození (degeneraci). Tento stav je provázen bolestí a kulháním. Ztížený pohyb zvířete vede k zatuhnutí změněných kloubů, zvíře odmítá pohyb, přibírá na váze a dochází k progresi artrózy. U velkých plemen psů mohou mít těžké degenerativní změny kloubů fatální následky, neboť tito psi např. nejsou schopni se postavit či se déle udržet na nohou. Klasická terapie bolesti v souvislosti s těmito nálezy se provádí, podobně jako u lidí, podáváním analgetik.

Revoluční novinkou v léčbě osteoartrózy u psů je preparát Librela. Jedná se o monoklonální protilátku s cíleným účinkem na hlavní mediátor (přenašeč) bolesti v kloubu (NGF). Librela funguje zcela odlišně než klasické léky na bolest (analgetika), nepředstavuje tedy riziko zvýšené zátěže metabolismu jater či ledvin a je tedy vhodná i pro zvířata ve vyšším věku.

Librela je určena pro léčbu všech plemen i hmotnostních kategorií psů, doba trvání účinku po aplikaci je 1 měsíc a je možné dlouhodobé podávání. Aplikace probíhají formou podkožní injekce, tj. jako standardní očkování. Léčba toho typu je dnes možná i koček, pro které byl rovněž vyvinut speciální preparát.

Terapie Librelou je ideální pro pacienty, u kterých byly RTG vyšetřením diagnostikovány degenerativní změny kloubů a trpí mírnou až středně těžkou artrózou. U těchto zvířat vykazuje velmi dobré výsledky z hlediska zmírnění bolesti, což vede ke zvýšení kvality života ve smyslu zlepšení pohybu. Léčba není vhodná pro psy mladší než 1 rok a březí feny.

Úspěšný případ z naší praxe

Fenka retrievera na fotografiích je naše pacientka Oki, která trpí osteoartrózou loketního kloubu. Dostala se k nám ve středním věku s těžkým stupněm kulhání na hrudní končetinu, kde po RTG vyšetření bylo doporučeno chirurgické ošetření lokte a následná dlouhodobá terapie artrózy pomocí biologické léčby, neboť změny kloubu byly již velmi pokročilé. Majitelům Oki se navíc podařilo snížit celkovou tělesnou hmotnost fenky, což v kombinaci s terapií preparátem Librela vedlo k výrazné úlevě od bolesti a ústupu příznaků kulhání. Aktuálně je Oki věkem již seniorka, nicméně jí adekvátní terapie a kontrola hmotnosti stále umožňují zapojení do každodenních aktivit.

Text: MVDr. Daniel Tomala

Článek Aktuální trendy v terapii artrózy u psů – biologická léčba Librela se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

U Bíbi si její majitelka všimla, že občas při chůzi odlehčuje pánevní končetinu, a protože nechtěla nic zanedbat, vydaly se společně na naši kliniku. Pacientku pan doktor Tomala nejdříve klinicky vyšetřil (psali jsme v článku ZDE, co vše takové ortopedické vyšetření obnáší) a na základě výsledku vyšetření se rozhodl Bíbu podrobit i RTG snímkování. Specifická příprava pro tento druh vyšetření není nutná, doporučuje se pouze 10 hodinová hladovka (u starších zvířat navíc ještě provádíme odběr krve pro vyšetření orgánových funkcí).

V případě ortopedického RTG vyšetření je potřeba klouby zvířete polohovat do specifické projekce, ve které jsme schopni nález co nejpřesněji vyhodnotit. Těchto poloh bohužel nelze uspokojivě dosáhnout při plném vědomí zvířete (ani u hodných a klidných psů), protože je nutné, aby se uvolnilo svalové napětí. Z tohoto důvodu provádíme RTG vyšetření po podání mírných sedativ. Jedná se o navození takzvané sedace, při které je pacient pouze zklidněný a uvolněný, ale spánek není hluboký a nelze v něm provádět např. chirurgické zákroky, pro které je vždy nutná celková anestezie.

RTG vyšetřením jsme potvrdili diagnózu mediální luxace patelly (vyskakující čéšky) a majitelce doporučili chirurgické řešení.

Stabilizace luxující čéšky se provádí několika technikami, v principu se jedná o korekci osy čéškového vazu tzv. transpozici (přesunutí) jeho úponu, případně prohloubení žlábku stehenní kosti, ve kterém je čéška přirozeně uložena.

Pan doktor s paničkou Bíby probral podrobnosti plánovaného zákroku, a protože sedace zvířete je vratná podáním antagonistů (opačně působících léků), Bíba si nás zase brzy začala zvědavě prohlížet, co že se to děje. Zvíře po podání léků cca do 15 minut vstává a je schopno odejít po svých.

Pacienty vždy po jakémkoliv ovlivnění vědomí, sedaci nebo celkové anestezii, propouštíme domů plně probuzené, tak aby byla zajištěna maximální bezpečnost průběhu dospávání. Po vyšetření v sedaci doporučujeme pacientům klidový režim. Vodu a jídlo je možné podat za několik hodin po probuzení.

A přestože sedace nemají kumulativní efekt, v případě neakutních onemocnění doporučujeme chirurgické řešení v celkové anestézii podstoupit s odstupem několika týdnů.

Bíba má v současné době svůj operační zákrok již nějakou dobu za sebou, zotavuje se a její rekonvalescence je na velmi dobré cestě. Máme z pacientky radost.

Text: MVDr. Daniel Tomala

Článek Sedace zvířete při RTG vyšetření se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Plně sportovat a zatěžovat svého pejska, například běháním vedle kola nebo chozením po horách, začněte až v roce a půl, tedy v 18 měsících. Tehdy už považujeme kostru psa za dozrálou z pohledu vývinu.

Jakou vzdálenost štěně ujde?

Neexistují tabulky na to, jaké vzdálenosti je štěně v tom a tom věku schopné ujít nebo uběhnout. Řiďte se svým vlastním rozumem a aplikujte princip – malého parťáka nebudu viditelně přetěžovat. Opatrní buďte zvláště u rostoucích štěňata velkých plemen.

Výlety okolo 20 km jsou jednoznačně příliš. Správná délka pohybu pro menší štěně bude blíže k číslu v délce několika málo kilometrů.

Štěně nás naštěstí samo viditelně upozorní na to, že je unavené a další zátěž už nesnese. Typickým příznakem únavy a nechutě jít dál, je posedávání pejska na cestě. Jako správný páníček jen prohloubíte svůj vztah se svým čtyřnohým kamarádem, když tyto signály budete vnímat a akceptovat a štěňátko na další cestě poponesete nebo mu dopřejete čas na odpočinek.

Pes sporťák

Chcete mít parťáka, který bude sportovat? Jděte na to postupně. Do plných sportovních aktivit zařazujeme psa až později, lehce začít můžete ve věku okolo 8. měsíců. Přetěžování v příliš ranném věku může vést k onemocnění kloubů. V začátku trénujte štěňátko jen na nošení postroje, zvykejte ho na manipulaci potřebnou k vybrané sportovní disciplíně. Nenechte příliš mladé zvíře tahat těžkou zátěž nebo běhat na plný výkon.

Text: MVDr. Daniel Tomala

Článek Štěňátko v pohybu se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

V klinické praxi se u koček nejčastěji setkáváme se zlomeninami dlouhých kostí končetin, pánve, případně čelistí. Ke zlomenině kosti dochází ve většině případů následkem úrazu, například při pádu ze stromu, okna, případně při střetu s automobilem nebo pokousáním psem. U venkovních koček majitel často příčinu poranění nezná. Kočka se vrátí domů, nezatěžuje končetinu, noha vypadá jako “gumová”, často je velmi oteklá a může být zakřivená do nepřirozené polohy. V případě otevřených fraktur lze přes kůži pozorovat kostní fragmenty.

Co dělat v případě podezření na zlomeninu

Končetinu se doma nepokoušíme fixovat. Fraktury jsou velmi bolestivé a manipulace je zvířeti nepříjemná. Doporučujeme vyhledat pomoc nejbližší veterinární kliniky, kde bude provedeno klinické vyšetření pro zjištění rozsahu poranění, celkového zdravotního stavu a RTG vyšetření pro stanovení typu fraktury. V případě otevřených fraktur nesmíme s vyšetřením otálet, velmi rychle může dojít k průniku infekce do kosti.

Na základě vyšetření a RTG snímku doporučíme nejvhodnější postup řešení. V některých případech, kdy má zvíře rozsáhlejší poranění (polytraumata), je nutná stabilizace stavu. Ve většině případů přistupujeme k chirurgické stabilizaci kostí, výjimku tvoří specifické oblasti (solitérní zlomeniny prstů, některé zlomeniny pánve apod.), kde je možná konzervativní léčba.

Možnosti chirurgické léčby

Ke stabilizaci fraktur využíváme dva základní principy – vnější a vnitřní fixace. Vnější (externí) fixací rozumíme situaci, kdy jsou kostní hřeby vyvedeny vně nad úroveň kůže a zde jsou zafixovány pomocí speciálního chirurgického tmelu. Vnitřní fixaci představuje aplikace kostní ploténky v různých modifikacích, kde se zafixuje pomocí kostních šroubů. Metodu operace volíme vždy individuálně, obecně se dá říci, že operace ploténkou je pacienty o něco lépe tolerována (netrčí nic z těla ven), je však finančně nákladnější. Externí fixátory jsou u zvířat využívány ve specifických indikacích například tam, kde aplikace ploténky není možná. Představuje však o něco větší riziko infekce vzhledem k trvalé komunikaci kůže-kost prostřednictvím hřebů a je více náročná na ošetřování majitelem.

Rekonvalescence

Léčba nekomplikované fraktury trvá přibližně 8-12 týdnů. Během hojení kosti provádíme několik kontrolních RTG vyšetření, abychom viděli, jak se kost hojí, případně včas reagovali, když jsou patrné komplikace v hojení. Pokud je fraktura rentgenologicky zahojená, je možné implantáty vyjmout, není to však pravidlem (neplatí pro externí fixátor).

Závěrem

V případě, že se jedná o nekomplikovanou frakturu bez poranění okolních struktur (svalů, nervů) a nenastanou komplikace během hojení (zánět kosti, selhání implantátu apod.) je prognóza funkčnosti končetiny příznivá a zvíře může tlapku plnohodnotně používat. Důležitá je však včasná diagnostika a neodkladně zahájená léčba.

Text: MVDr. Daniel Tomala

Článek Zlomeniny u koček se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.