Kolenní kloub patří mezi tzv. inkongruentní klouby (styčné plochy stehenní a holenní kosti do sebe nezapadají), kloub je tedy fixován jen pomocí vazů. Hlavním stabilizátorem kolene v předozadním směru je přední zkřížený vaz. Při nárazovém přetížení nebo degeneraci (u starších pacientů) tohoto vazu může dojít k jeho poškození – ruptuře.

Jedná se o velmi časté onemocnění, postihující psy všech plemen i věkových kategorií. Příčinou přetržení vazu je ve většině případů úraz či chronické onemocnění. Pacient reaguje na tento typ poranění velmi bolestivě, a má tendenci postiženou končetinu odlehčovat.

Jak poraněný zkřížený vaz rozpoznat a léčit

Diagnostika ruptury předního zkříženého vazu spočívá v ortopedickém vyšetření, při kterém je vybaven tzv. zásuvkový příznak a tibiální kompresní test, jež vypovídá o nestabilitě kolene. K doplnění diagnózy a vyšetření kostního podkladu se používá RTG. Léčba ruptury předního zkříženého vazu je chirurgická. Existuje celá řada popsaných stabilizačních metod, které se používají dle individuálních potřeb zvířete.

Metody léčby

Na naší klinice provádíme operace kolene metodou TPLO, CCWO a TTA.

TPLO (z angl. Tibial Plateau Leveling Osteotomy)

Jedná se o momentálně nejpoužívanější metodu v léčbě onemocnění předního zkříženého vazu. TPLO dle aktuálních informací poskytuje velmi dobré dlouhodobé výsledky z hlediska stability kolene a nízkého rizika rozvoje degenerativních změn. V principu se jedná o polokruhovité naříznutí holenní kosti pomocí speciální pily, rotaci odříznutého fragmentu a stabilizaci pomocí ploténky a šroubů. Zákrok vyžaduje precizní předoperační plánování tak, aby byla rotace fragmentu provedena o přesně definovaný posun. Cílem je redukce náklonu tibiálního plató (pomyslná rovina holenní kosti), což pacientovi umožní normální chůzi bez toho, aniž by došlo k přímé náhradě předního zkříženého vazu.

Předoperační plánování – TPLO.

Pooperační RTG snímek – TPLO.

CCWO (z angl. Cranial Closing Wedge Osteotomy)

Metodu closing wedge aktuálně využíváme zejména u malých plemen psů. Jak už název napovídá, jedná se o operaci, při které z holenní kosti odstraníme malý klínek kosti a fragmenty pak spojíme pomocí cerkláže a osteosyntetické ploténky. Princem je podobně jako v případě TPLO změna náklonu tibiálního plató, čímž je dosaženo stability kolene v předozadním směru.

Předoperační plánování – CCWO

Pooperační snímek – CCWO

TTA (z angl. Tibial Tuberosity Advancement)

Při operaci TTA dochází během zákroku k posunu části holenní kosti a čéškového vazu směrem dopředu. V této pozici je pak kostní fragment trvale zafixován pomocí titanových implantátů a šroubů. Následkem je neutralizace střižných sil vznikajících při každém došlápnutí zvířete pomocí opory čéškového vazu a čtyřhlavého stehenního svalu.

Průběh operace a pooperační RTG – TTA

Důležitost včasné diagnostiky

V případech výskytu kulhání na pánevní končetinu doporučujeme vždy návštěvu veterinárního lékaře. Následky neřešené ruptury zkříženého vazu představují poranění menisku a vznik artrózy. Obecně platí, že čím dříve je tento typ onemocnění diagnostikován a řešen, tím je prognosticky optimističtější z hlediska doby rekonvalescence a omezení rozvoje nevratných změn v kloubu.

Text: MVDr. Daniel Tomala

Článek Ruptura předního zkříženého vazu: TPLO, CCWO, TTA se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

V prvním dílu z chystaného seriálu si povíme více o tom, co vše se skrývá pod pojmem základní ortopedické vyšetření. To v naší ordinaci provádíme vždy s individuálním přístupem ke každému zvířeti, a i když by možná náš pacient, borderkolie Aiko, nesouhlasil, není vyšetření nikterak bolestivé

Kdy vlastně začít uvažovat o návštěvě veterináře, zaměřeného na ortopedii? Jednoznačně, pokud váš zvířecí kamarád utrpí nějaký úraz, případně, když začne viditelně kulhat nebo si u něj všimnete jiných pohybových problémů, jako je chůze po schodech nebo obtíže při vstávání z pelíšku. Na škodu tomu ale není ani v případě prevence, kdy máte doma pejska v zátěži a žádné objektivní potíže u něj nepozorujete. Některá onemocnění mohou mít plíživý charakter nebo nevýrazný klinický obraz a tyto je vhodné, například u psů sportovců, odhalit a řešit včas, aby nadměrnou zátěží nedocházelo ke zhoršení problému, případně k nevratným změnám.

Ortopedické vyšetření obvykle zahajujeme pohledem (možný stupeň kulhání) a pohmatem (kvalita osvalení končetiny, svalový tonus). Prohmatáním se zaměřujeme zejména na rozsah pohybu jednotlivých kloubů, který nám dokáže napovědět, zda nejsou rozvinuty známky onemocnění limitující pohyblivost kloubů (např. artróza).

Končetiny vyšetřujeme vždy v páru, abychom byli schopni porovnat rozsah případných nedostatků na nemocné končetině, tedy obě přední nebo obě zadní. Vyšetření hrudních končetin provádíme ve většině případů ve stoje nebo v sedě, v případě zadních končetin je např. kolenní kloub lepší vyšetřovat v leže na boku.

Kromě rozsahu pohybu kloubů si u vyšetření pomáháme dalšími specifickými testy, které nám mohou dát podrobnější informaci například o volnosti (tzv. laxitě) kloubu při onemocnění kyčlí nebo poranění vazů.

Jedním z dalších testů, který je součástí ortopedického vyšetření, je vyšetření pomocí neurologického kladívka, které slouží k vybavení spinálních reflexů. Testujeme s ním správnou funkci nervů, může nám pomoci odhalit například onemocnění míchy. Platí, že ne každý pes, který kulhá nebo je bolestivý na končetinu, má totiž výhradně ortopedický problém.

Ortopedické vyšetření dále podle potřeby doplňujeme vyšetřeními za pomoci přístrojů, jako jsou RTG, sono nebo požádáme o spolupráci pracoviště, kde provedou CT vyšetření. O tom si ale více povíme v dalším samostatném článku.

Text: MVDr. Daniel Tomala

Článek Ortopedické vyšetření – co čeká vašeho pejska? se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Je nám cenným pomocníkem zejména:

• u pacientů s pokročilým onemocněním dásně a parodontu
• pro posouzení stavu před extrakcí a po extrakci zubu
• u kočičích pacientů, kde jsou záněty dásní, onemocnění parodontu a resorpční léze velmi časté
• u pacientů, kde nedojde ke správné výměně mléčného chrupu za trvalý; ať se jedná o perzistentní mléčné zuby, či o neprořezané/nezaložené trvalé zuby
• u zlomených zubů či zubů postižených zubním kazem
• u pacientů s poraněním/frakturou čelisti
• u pacientů s podezřením na onkologický proces v dutině ústní

Článek Stomatologický rentgen odhalí  až o 40 % více problémů se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Osteoartróza nebo také artróza je jedním z nejčastějších onemocnění kloubů, se kterými se v praxi malých zvířat setkáváme. Jedná se o poruchu obnovy – opotřebení kloubní chrupavky a přilehlých struktur kloubů, což vede k jejich poškození (degeneraci). Tento stav je provázen bolestí a kulháním. Ztížený pohyb zvířete vede k zatuhnutí změněných kloubů, zvíře odmítá pohyb, přibírá na váze a dochází k progresi artrózy. U velkých plemen psů mohou mít těžké degenerativní změny kloubů fatální následky, neboť tito psi např. nejsou schopni se postavit či se déle udržet na nohou. Klasická terapie bolesti v souvislosti s těmito nálezy se provádí, podobně jako u lidí, podáváním analgetik.

Revoluční novinkou v léčbě osteoartrózy u psů je preparát Librela. Jedná se o monoklonální protilátku s cíleným účinkem na hlavní mediátor (přenašeč) bolesti v kloubu (NGF). Librela funguje zcela odlišně než klasické léky na bolest (analgetika), nepředstavuje tedy riziko zvýšené zátěže metabolismu jater či ledvin a je tedy vhodná i pro zvířata ve vyšším věku.

Librela je určena pro léčbu všech plemen i hmotnostních kategorií psů, doba trvání účinku po aplikaci je 1 měsíc a je možné dlouhodobé podávání. Aplikace probíhají formou podkožní injekce, tj. jako standardní očkování. Léčba toho typu je dnes možná i koček, pro které byl rovněž vyvinut speciální preparát.

Terapie Librelou je ideální pro pacienty, u kterých byly RTG vyšetřením diagnostikovány degenerativní změny kloubů a trpí mírnou až středně těžkou artrózou. U těchto zvířat vykazuje velmi dobré výsledky z hlediska zmírnění bolesti, což vede ke zvýšení kvality života ve smyslu zlepšení pohybu. Léčba není vhodná pro psy mladší než 1 rok a březí feny.

Úspěšný případ z naší praxe

Fenka retrievera na fotografiích je naše pacientka Oki, která trpí osteoartrózou loketního kloubu. Dostala se k nám ve středním věku s těžkým stupněm kulhání na hrudní končetinu, kde po RTG vyšetření bylo doporučeno chirurgické ošetření lokte a následná dlouhodobá terapie artrózy pomocí biologické léčby, neboť změny kloubu byly již velmi pokročilé. Majitelům Oki se navíc podařilo snížit celkovou tělesnou hmotnost fenky, což v kombinaci s terapií preparátem Librela vedlo k výrazné úlevě od bolesti a ústupu příznaků kulhání. Aktuálně je Oki věkem již seniorka, nicméně jí adekvátní terapie a kontrola hmotnosti stále umožňují zapojení do každodenních aktivit.

Text: MVDr. Daniel Tomala

Článek Aktuální trendy v terapii artrózy u psů – biologická léčba Librela se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Stále se v médiích a na sociálních sítích mluví o tom, jak předejít komplikacím se zdravím u našich čtyřnohých kamarádů v horkém počasí, přesto každý rok slyšíme o dalším a dalším případu úmrtí psa z důvodu přehřátí. Pravděpodobně k tomu dochází proto, že někteří lidé posuzují situaci možného nebezpečí přehřátí dle fungování lidského těla a ne z pohledu termoregulace psího organismu.

Potí se pes?

Ano. Ale ne na celém těle jako člověk, potí se pouze na tlapkách, na kůži mezi polštářky. Pokud psovi ke chlazení nestačí tlapky, začne hyperventilovat, má rozšířenou tlamu „do úsměvu“, zrychleně dýchá, sliní, a tak se zbavuje tepla. V prostředí, kde je velké horko, se pes může velmi rychle dostat do stavu, kdy jeho tělesná teplota začne stoupat. Výchozím bodem pro možné přehřátí organismu psa je 39°C. Pokud teplota u zvířátka vystoupá až k 41°C, dochází u psa k trvalému poškození mozku a pravděpodobnost jeho dalšího přežití je rovna téměř nule.

Pozor na vysokou fyzickou aktivitu v horku

Přehřátí neboli úpal nemusí být vždy jen od slunce nebo od zavření zvířete pár minut v autě. Může k němu dojít i při nepřiměřeném fyzickém výkonu v teplém počasí. Třeba v běhu vedle kola nebo házení tenisáku do rybníka. Pes se může přehřát i u vody, házení míčku je fyzicky velmi náročné, a to nemusí jít rovnou o parné léto. Myslete na to a v létě při vyšších teplotách omezte fyzickou aktivitu na minimum. Paradoxně se může mnohem snáze přehřát pes sporťák, který je svalově „nastartovaný“ a jeho svaly začínají produkovat více energie hned a rychleji se tak i zahřejí.

Jaké jsou příznaky přehřátí?

Pes je apatický, dívá se do jednoho místa, má slabé držení těla, nehýbe se. Může upadnout až do kolapsu a bezvědomí, kdy se stává jeho další přežití hraničním, v takovém stavu přestávají fungovat základní životní funkce.

Co tedy dělat, když dojde k přehřátí psa?

Představte si, že pes je jako rozhycovaný kotel, jeho rozpumpované srdíčko na pokraji sil, aby ustálo přehřátí celého organismu. V takovém stavu na něj nesmíte chrstnout kýbl studené vody, byla by to další teplotní šok, který by velmi pravděpodobně vedl ke kolapsu.

Položte pejska do stínu, kde bude proudit dostatek kyslíku a čerstvého vzduchu. Ochlazujte ho postupným poléváním vodou, začněte od tlapek, přes třísla a bříško. Až v poslední fázi ochlazujte hrudník. Pokud je pejsek při vědomí, můžete mu dát trochu napít, ale opět ne najednou a ve velkém množství. Při ochlazování obecně dávejte pozor na velký teplotní skok, snížení teploty z 40 °C třeba na 33 °C nepomůže, dojte k rozvoji termického šoku.

Transport k veterináři

Následně transportujte pejska urgentně na veterinu. Ideálně zavolejte k lékaři dříve, než dorazíte na místo, ať zjistíte, zda mají kapacitu vás urgentně přijmout. V opačném případě hledejte jiné veterinární zařízení, kde nebudete na příjem čekat desítky minut v čekárně. Při přehřátí se hraje o každou minutu času.

Článek Pozor na přehřátí psa! se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Chystáte se vyrazit na dovolenou se svým psím parťákem a přemýšlíte, co pro něj zabalit, kromě obvyklých věcí jako jsou jídlo, pelíšek a hračky? Připravili jsme pro vás pár tipů, co nezapomenout vzít s sebou pro případ zdravotních komplikací, které vašeho psa mohou zastihnout mimo dosah ověřené veterinární péče.

Co hrozí na dovolené

Cestování často v mnohém vybočuje ze stereotypu běžných dní. Těšíme se na nevšední zážitky, objevujeme nová místa, prozkoumáváme neznámé terény, jsme odvážnější ve všech aktivitách. Snadno se tak může stát, že polevíme v pozornosti a plně se nedržíme vyzkoušené péče o naše čtyřnohé kamarády.

Náš pes je v takových případech více než kdy jindy vystaven nebezpečí drobných poranění a nepříjemným komplikacím, jako jsou:

• odřeniny či poškrábání
• naražené končetiny
• zlomení nebo zatržení drápu
• poranění tlapek
• poštípání hmyzem
• alergické reakce
• průjem
• zánět spojivek nebo uší
• přehřátí
• napadení parazity

Kde začít ještě před cestou

Pokud cestujete do zahraničí, poraďte se s dostatečným časovým odstupem s veterinárním lékařem o vhodnosti vašeho psa naočkovat nebo ošetřit přípravky proti parazitům. Zvážit můžete i sjednání cestovního pojištění pro případ úrazu zvířete. Na internetu se také nezapomeňte informovat o umístění veterinární ordinace nebo kliniky v blízkosti místa, kde se budete zdržovat.

Pozor na podání léků určených lidem

V rámci článku bychom vás rádi upozornili na nebezpečí podávání „lidských“ léků psům nebo kočkám bez konzultace s veterináři, i když k něčemu takovému situace daleko od domova může navádět. V ordinaci se často setkáváme s případy, kdy majitelé svému psovi nevědomky ublížili podáním například ibuprofenu nebo paracetamolu.

Čím psí lékárničku naplnit

Pro své čtyřnohé přátele raději volte obsah lékárničky inspirováni radami níže:

• pravidelně užívané léky – zdá se to jako samozřejmost, ale právě tyto léky někdy zůstanou zapomenuté doma
• latexové rukavice
• pinzeta – k odstranění žihadla, osiny, třísky
• háček nebo plastová karta na vytažení klíštěte
• dezinfekce –na drobná poranění jsou ideální jodové preparáty např. Alfadin, Betadine a Betadine mast
• obvazový materiál – různé druhy obvazů, sterilní gáza, elastické samofixační obinadlo coban, kterým přichytíte obvaz, aniž by se uvolnil
• injekční stříkačky – různých velikostí, na propláchnutí rány, oka, nouzově k podání vody, k podání rozpuštěného léku nebo výživy
• nůžky/nůž
• digitální teploměr – pes má vyšší tělesnou teplotu než člověk, při měření v konečníku je za normální považovaná hodnota až do 39 °C
• borová voda – na vyčištění očí
• prostředek na uši – Otifree nebo Ophtalmo septonex
• lék na alergii –víte-li (nebo si nejste jistí), že vás pes špatně reaguje na vosí či včelí žihadlo, veterinář vám předepíše vhodné antihistaminikum např. dithiaden a určí dávkování pro váhu vašeho psa
• Enterozoo gel nebo Dia Dog – přípravky pro zmírnění průjmu, váží bakterie, toxiny a další škodliviny; na průjem lze podat i Smectu, případně živočišné uhlí, to ale může překrýt stopy krve ve stolici, navíc je vhodné ho použít spíše pro menší psy, protože se podává 1g/kg váhy zvířete, což je veliké množství
• ochranná botička – na zraněné tlapky, doporučujeme je vydezinfikovat a překrýt lehkým obvazem (pokud nemáte botičku, vypomozte si obyčejnou ponožkou a upevněte ji pružným obinadlem)
• fixační náhubek – pokud je váš pes ve stresu a potřebuje odborné ošetření od jiné osoby než majitele
• cestovní nevolnost – nepodávejte Kinedryl, poraďte se před cestou s veterinářem, jak situaci řešit, se zvířetem cestujte ideálně nalačno

Vybrané léky a zdravotní materiál vložte do voděodolné a neprůhledné krabičky. Dovnitř umístěte nebo vlepte cedulku se jménem a datem narození vašeho psa, kontaktními údaji vás nebo někoho blízkého a případně uveďte i trvalé zdravotní obtíže, pokud vaše zvíře nějaké má.

Šťastnou cestu

Každý pes je jiný a sám majitel nejlépe rozumí jeho potřebám a reakcím. Nakonec je tedy hlavně na vašem rozhodnutí, jak objemnou psí lékárničku si na cesty vezmete. Jinak se pravděpodobně vybavíte na víkendovou tůru s batohem po Krkonoších, jinak na týdenní pobyt v kempu v Čechách a jinak na cestu do zahraničí. Přejeme vám, ať je společné cestování plné zážitků a dobrodružství, na které budete dlouho vzpomínat a ať psí lékárnička ve vašich zavazadlech zůstane neotevřená.

Text: Irena Vanišová

Článek Psí lékárnička se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Často se stává, že se na nás obrací majitelé s podezřením, že se jejich pes nebo kočička otrávili. Pravdou ale je, že pouze jeden z deseti takových případů bývá veterinárním lékařem skutečně potvrzen jako otrava. Otrava bývá velmi často majiteli zaměňována s různými problémy zažívacího traktu.

I když případů skutečných otrav bývá méně, než se majitelé domnívají, pojďme si v dnešním článku uvést základní pravidla, jak se chovat, když takové podezření na otravu v případě svého mazlíčka máte. Vždy je lepší být na něco takového připraven, než zaskočen.

Na nečekanou událost buďte připraveni předem

1. Mějte uložené telefonní číslo na svého veterináře nebo veterinární pohotovost v mobilu. V případě neočekávané události neztratíte důležitý čas. Při panice často nejsme schopni jednat racionálně a hledat potřebný kontakt teprve na internetu nás může zásadně zdržet. Při otravách hrajeme o každou minutu času. 
2. Vždy dbejte nejdříve na vlastní bezpečnost! Pokud mohlo dojít k úniku látky, která způsobuje problémy nadýcháním, volejte hasiče a zvíře sami ze zasaženého prostoru nezachraňujte!
3. Existují nonstop toxikologická pracoviště (např. Toxikologické informační středisko – 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02), kde vám jsou schopni sdělit podrobnosti o látce, kterou vaše zvíře pozřelo nebo jí bylo potřísněno, pokud jste psa nebo kočku při nehodě přímo viděli a víte, s čím přišli do kontaktu. I číslo na takové pracoviště si můžete uložit do telefonu jako prevenci.

Pozor na vyvolání zvracení, ne vždy je to vhodné

Často je v případě otrav doporučováno zvracení. POZOR! To platí pouze v některých případech. Poraďte se po telefonu s veterinárním lékařem, zda je to vhodné ve vašem případě. Například při pozření silných chemických látek, jako jsou kyseliny, čističe odpadu apod., zvíře látku už jednou pozřelo a může mít poleptané sliznice … pokud vyvoláte zvracení, poleptají se sliznice ještě jednou a může dojít až k ruptuře jícnu, což vašemu kamarádovi pravděpodobně přivodí horší stav, než samotný jed v žaludku.

Pokud je vhodné zvracení vyvolat, jak na to?

Máte-li doma 3% peroxid vodíku, nalijte ho do mírně zakloněné hlavy zvířete v množství cca 2 ml na 1 kg váhy. Lžičkou nebo injekční stříkačkou. Nástup zvracení může trvat i několik minut, buďte opatrní, neopakujte aplikaci perodixu vícekrát než jednou. Sám peroxid by mohl mírně poleptat sliznice při nadměrném užití.

Dalšími možnostmi k vyvolání zvracení je aplikace jedlé sody, kterou nasypete na kořen jazyka nebo použití hořčice, kterou naředíte vodou třeba do injekční stříkačky a zkusíte aplikovat do tlamy.

Poslední možností je aplikace injekce od veterináře, která zvracení vyvolá spolehlivě.

Spěchejte k veterináři

Vydejte se na veterinu! V průběhu transportu zvířete současně vždy k lékaři volejte, ať jsou na klinice nebo v ordinaci připraveni vás okamžitě přijmout a nečekáte na vyřízení formalit.

Jaké údaje veterině nahlásit?

Jaké váhy a plemene váš čtyřnohý kamarád je, jak je starý, jakého je pohlaví, zda je kardiak. Popište, kde se zvíře s otravou setkalo, např. v garáži, ve sklepě, na louce … Pokud jste přímo viděli, s čím váš pejsek nebo kočka přišel do kontaktu, uveďte, jakého skupenství látka byla, zapamatujte si (nebo rovnou vyfoťte), jaké barvy byl obal nebo obsah … v garáži často bývá třeba fridex (má nasládlou chuť a psíkům chutná!), ve sklepě zase jed na krysy. Každá drobnost může pomoci. Pokud to lze, vezměte příčinu otravy přímo s sebou (chemikálii, větvičku, rostlinu …) nebo ji alespoň vyfoťte, včetně informací na obalu.

Tolik základní poučení o rychlé reakci v případě podezření na otravu. V některém z dalších článků si povíme, čím nejčastěji se vaši čtyřnozí kamarádi mohou doma otrávit, a jak se zachovat co nejúčinněji v konkrétních případech otrav.

Text: tým VET-PLUS

Článek První pomoc při otravě psa a kočky se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Kde se s nákazou setkáváme

Srdeční červivost psů a koček, neboli dirofilarióza, je parazitární onemocnění, které se na našem území běžně nevyskytuje. Častěji se s ním můžeme setkat při cestách na jih Evropy (především ve Španělsku, Francii, Itálii, Řecku, Chorvatsku nebo Bulharsku), v Americe, Austrálii nebo Asii. Avšak v posledních letech byla nákaza srdečními červy ojediněle zaznamenána i ve střední Evropě  – v Rakousku, Maďarsku, Slovensku a také v Česku. Zavlečení může souviset s importem psů z jiných států nebo s klimatickými změnami podnebí.

Jak se nemoc šíří

Původcem nemoci je vlasovec psí (dirofilaria immitis) z kmene hlístic, který využívá k přenosu onemocnění komáry. V krevním oběhu již nakaženého zvířete se vyskytují larvy parazita, tzv. mikrofilárie, které komár nasaje společně s krví nemocného psa. V těle komára se během dvou týdnů parazit přemění do infekčního stadia. Komár s infikovanými larvami se přisaje na zdravého psa nebo kočičku a mikrofilárie se sosákem dostanou do podkoží a svaloviny zvířete. Zde projdou během 70 – 110 dní dalšími vývojovými stadii, až proniknou do krevního oběhu. Žilní krví doputují za 4-5 měsíců k srdci – do jeho pravé srdeční komory a do plicních tepen, kde se usazují, dospívají a produkují další larvy, které, jsou-li za vhodných podmínek nasáty komárem, odstartují nové kolo cyklu přenosu nemoci. Délka života dospělých larev v těle zvířete je 5 – 7 let.  Larvy mohou dorůstat až do délky 30 cm a vytvářet v krevním řečišti a srdci celé svazky.

Příznaky onemocnění

První příznaky onemocnění, kterých si majitel psa nebo kočky může všimnout, jsou velmi nespecifické – zvíře je snadno unavitelné a malátné, špatně se mu dýchá nebo kašle, má horečku, ztrácí chuť k jídlu, může se zhoršit kvalita jeho srsti. Je proto důležité mít se v prvních měsících po návratu z dovolené v oblastech s výskytem srdečních červů na pozoru a v případě přetrvávání uvedených potíží se objednat k veterináři na vyšetření.  

Možnost nákazy člověka nehrozí

Přímý přenos srdečních červů kontaktem mezi více psy není možný. Stejně tak je vyloučen přenos parazitů ze psa nebo kočky na člověka. K předání onemocnění v těchto případech chybí přenašeč – komár. K přenosu ze zvířete na zvíře ale může dojít z matky na plod během gravidity, popřípadě krevní transfuzí.

Jak srdeční červy zatěžují organismus

Jak paraziti v krevním oběhu napadeného zvířete rostou, zužují cévy vedoucí k srdci a plicím. Dochází k tvorbě změn na srdečním svalu, které se projeví jeho zvětšením (dilatací) a zesílením svaloviny (hypertrofií) v důsledku zvýšeného krevního tlaku uvnitř plic (hypertenze) a tvorby sraženin (trombů) v plicních tepnách. Tím dochází k přetěžování malého krevního oběhu zvířete. Tělo pak může reagovat na přítomnost patogenu tvorbou protilátek a vznikající objekty tvořené antigenem s navázanou protilátkou (imunokomplexy) mohou mít za následek poškození ledvin. Při neléčení může onemocnění vést až ke smrtí zvířete.

Diagnostika

Přítomnost srdečních červů v těle psa nebo kočky se prokazuje stanovením protilátek v krvi. Nepřímo ho lze diagnostikovat i pomocí rentgenu a sonografického vyšetření srdce. V případě nákazy se nejčastěji setkáváme s nálezem zvětšeného srdce, dilatace plicních žil a změnou opacity plic.

Důležitá je prevence

Léčby onemocnění srdeční červivostí je velice náročná, proto je vhodné zaměřit se především na prevenci. Ta spočívá v podání látek obsažených ve spot on přípravcích Stronghold a Advocade. Látky se aplikují nakapáním na kůži psa nebo kočky, délka jejich působení je 3 týdny. Podat přípravek je vhodné několik dnů před vycestováním do oblasti s výskytem srdečních červů. Aplikaci přípravku lze v případě potřeby po uplynutí doby působnosti, tedy po 3 týdnech, zopakovat. Oba přípravky jsou pro vás dostupné k zakoupení na naší klinice.

Text: tým VET-PLUS

Článek Nákaza srdečními červy se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Při těchto potížích se může jednat o struvity, močové krystaly, které vznikají v zásadité moči. Běžné pH moči psů a koček je kyselé, ale to se může vlivem faktorů, jako jsou například druh krmiva nebo onemocnění (infekce močových cest), měnit v zásadité.

Struvitové krystaly lze spolehlivě nalézt při vyšetření močového sedimentu, v případě formace do močových kamenů lze tyto zachytit pomocí sonografického (jako vidíte na našem videu) nebo RTG vyšetření.

Přítomnost krystalů v močí je problém, se kterým se běžně setkáváme jak u psů tak i koček. Pro léčbu je klíčové okyselení moči, kterého lze dosáhnout efektivně pomocí doplňků stravy ve formě speciální pasty nebo změnou krmiva. Pokud je v močových cestách přítomna infekce, nasazujeme antibiotika. Délka terapie je závislá na vyvolávající příčině, v některých případech může být i dlouhodobá (např. ve formě změny krmiva).

Pokud je stav zvířete trpícího na struvity neřešený déle, dochází ke vzniku struvitových konkrementů (kamenů), které již není možné odstranit z močového měchýře jinak, než chirurgicky. Jinak hrozí obstrukce (ucpání) močové trubice kamínkem. Velikost močových kamenů je různorodá, může se pohybovat od několika milimetrů až do velikosti několika centimentů.

Vytvořené struvitové kameny jsou již velmi vážný a potencionálně život ohrožující stav. Zvíře se snaží močit, nic však nevymočí a naříká bolestí. Pokud takovou situaci u svého zvířátka zaznamenáte, neprodleně navštivte svého veterináře.

Text: tým VET-PLUS

Článek Močové kameny u psa nebo kočky se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.

Pokud váš zvířecí kamarád již někdy podstoupil operační zákrok v plné anestezii, tak jste se jistě setkali s předoperační instrukcí veterináře, nechat svého pejska nebo kočičku 12 hodin před operací vylačnit. V dnešním článku bychom vám rádi vysvětlili, proč je zrovna toto pravidlo tak důležité a rozhodně není dobré brát ho na lehkou váhu.

Před operačním zákrokem uvádíme pacienta do plné anestezie, která „vypíná“ svalový tonus (nebo také svalové napětí) v těle. To může způsobit i povolení tonu svěračů, včetně svěrače žaludku. Při nedodržení hladovky tak hrozí návrat a následné vdechnutí potravy zvířetem do plic. Jedná se o nebezpečnou komplikaci, která je schopná vašeho čtyřnohého kamaráda potenciálně ohrozit na životě. Může totiž způsobit aspirační pneumonii, tedy zápal plic, v důsledku vdechnutí žaludečních kyselin.

Podobná je tomu i situace po zákroku, kdy nedostatečné ovládání svalových tonů může způsobit problémy při probouzení z anestezie, pokud pacient dostane potravu příliš brzy. Pacient ještě není sám stoprocentně schopný ovládat polykací reflex a potrava nebo pamlsky mohou zapadnout do průdušnice a zvíře se může zadusit. Doporučujeme proto po operaci dodržovat pokyny lékaře a s příjmem jídla vyčkat pár hodin, až je zvíře plně orientované a zcela při vědomí.

Někdy se v souvislosti s těmito pravidly setkáváme s obavami majitelů, že pejsek nebo kočička budou strádat hlady. Ale tyto obavy jsou opravdu zbytečné, pro zvíře není nijak nebezpečné, pokud dodrží 10 – 12 hodinovou hladovku. Spíše jde jen o naši pocitovou újmu, že náš kamarád bude delší dobu bez potravy

Text: tým VET-PLUS

Článek Proč je důležitá hladovka před operačním zákrokem se nejdříve objevil na Veterinární klinika Lysá nad Labem.